Jde o hudební lahůdku. Nejen pro posluchače, ale i pro muzikanty. Jazzová mše, kterou vytvořil brněnský skladatel Jaromír Hnilička už před více než padesáti lety (1969) byla v době vzniku světovým unikátem a vlastně jím zůstala dodnes. Dokonce takovým, že o její zpracování těsně před Vánocemi projevilo zájem i prestižní vydavatelství z USA.

Dát dohromady několik desítek muzikantů včetně sboru (dohromady přes šedesát lidí), kteří si „sednou“ natolik, že se mohou pustit do zhruba hodiny trvající exhibice, která má sice svůj hudební rámec, ale jak se na jazz sluší, dovoluje hráčům i volnost v improvizaci, není jednoduché.

A tak není divu, že výsledek je nejen zážitkem pro posluchače, ale i pro hudebníky, dirigenta nevyjímaje. Je to však tak náročný projekt, že mši mělo možnost slyšet na vlastní uši dosud jen pár set jedinců při koncertech, jejichž počet se dá spočítat na prstech.

„Odehrát mši, jak se nám to nyní podařilo v Hniličkově rozšířené podobě tedy nejen s big bandem (B-Side Band), ale i s Komorním orchestrem Brno a pěveckým sborem Ars Brunensis pro desku Missa Jazz byl po všech stránkách jedinečný zážitek, který lze těžko překonávat. Velikou zásluhu na tom, že mohla na začátku prosince v tomto provedení konečně po tolika létech vzniknout první nahrávka mše mají nejen hudebníci, ale především šikovná produkční Lucie Netušilové, která nás dokázala všechny dostat v určitou dobu na nahrávání. A to při tolika lidech, kteří se sešli kvůli zkouškám pro nahrávku je opravdu malý zázrak,“ prozradil Právu dirigent Dan Kalousek.

Jak popsal, náročnost vzniku takové nahrávky sice vyžaduje hodně odpovědnosti, ale zároveň zvláště v částech improvizací - chorusech, které jsou pro trubku, baryton i tenor saxofon a trombon přináší i hodně radosti, která se, jak muzikanti doufají, přenáší i na posluchače.

Na veřejnosti zazní patrně až na jaře

„Jako příklad lze uvést skvělého slovenského trumpetistu Juraje Bartoše, který svou improvizací přinesl do provedení „kus sebe“. Podobně to bylo při dalších sólech Petra Hnětkovského (trombón) či Pavla Zlámala (saxofony), která svěžím provedením výrazně přináší tomuto provedení novou tvář. Jednoduše to vystřihli tak, jak hrají jazzmani dnes,“ popsal Dan Kalousek.

Mše může působit v každé zemi s rozdílnými historickými i kulturními zkušenostmi různě. Skladbu propojuje jazz s gregoriánským i pravoslavným chorálem tak originálně, že jí dohromady dává obrovský hudebně barevný a zároveň srozumitelný rozměr. Nejen duchovní,“ nešetří nadšením dirigent. Dan Kalousek se stejně jako jeho kolegové těšil na provedení mše v předvánoční atmosféře v brněnském kostele u Jakuba.

Koronavirus však přesunul provedení na příští rok, kdy by měla zaznít na Biskupském dvoře pod Petrovem na jaře. „Je nám velkou ctí, že se o toto dílo začalo zajímat i významné americké vydavatelství Naxos, které nám, doufejme, pomůže dostat toto brněnské rodinné stříbro do celého světa. Všichni bychom si to moc přáli,“ doplnil producent desky a bandleader Josef Buchta.